fb in g+

 V dubnu letošního roku byl vydán nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16, v němž se soud zabýval výkladem pojmu „skutečná škoda“ ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (tedy „starého“ občanského zákoníku, dále v textu také jen jako „občanský zákoník“). Citovaný nález zejména přináší poškozeným právo domáhat se též rozdílu v tržní hodnotě věci před poškozením a po něm, a to nad rámec technické či funkční hodnoty, je-li tržní cena v důsledku deliktu škůdce nižší.

Popis skutkového stavu

V posuzovaném případě si stěžovatelka nechala opravit vozidlo poškozené v důsledku dopravní nehody a následně uplatnila u pojišťovny náhradu vzniklé škody. Ani po provedené opravě ovšem hodnota vozidla nedosáhla obvyklé tržní ceny před jeho poškozením, což stěžovatelka doložila i znaleckými posudky. Z nich mj. vyplynulo, že tržní cenu vozidla významně ovlivňuje i samotná skutečnost, že vozidlo bylo havarováno. Stěžovatelce ovšem byly pojišťovnou proplaceny pouze náklady opravy, nikoliv však v plné výši, nýbrž snížené o amortizaci náhradních dílů. Proto se stěžovatelka před obecnými soudy domáhala náhrady škody, která se skládala zejména z rozdílu mezi tržní cenou vozidla před havárií a jeho tržní cenou po opravě a dále z nákladů vynaložených na pořízení znaleckého posudku. Stěžovatelka se opírala o právní názor, podle něhož i předmětný rozdíl mezi tržními cenami vozidla představuje škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť došlo ke snížení hodnoty poškozené věci v důsledku škodné události, neboť ani provedením opravy nebude mít vozidlo stejnou tržní cenu jako před poškozením (tj. „tržní cena bouraného vozidla je nižší, než tržní cena téhož vozidla, ovšem nebouraného“). Obecné soudy se ovšem s tímto právním názorem neztotožnily s tím, že rozdíl mezi obecnou cenou vozidla před poškozením a částkou, za kterou může být po provedené opravě případně prodáno, nepředstavuje skutečnou škodu na vozidle (podrobněji viz nález Ústavního soudu č. II. ÚS 795/16 – podstatný obsah ústavní stížnosti).

Hodnocení Ústavního soudu

Ústavní soud mj. konstatoval, že při výkladu pojmu skutečné škody nelze opomíjet imperativ ústavně konformního výkladu a tento pojem je proto nutno vykládat tak, aby byla plně zajištěna ochrana ústavně zaručeným právům a svobodám. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost zásadě odškodnění utrpěného porušení ústavně zaručených práv, které – jak bylo Ústavním soudem dovozeno – má být úplné. To znamená, že ustanovení o rozsahu náhrady škody mají být vykládána extenzivním způsobem, který zahrnuje všechny ostatní náklady, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a škodou na věci vzniklou (nález sp. zn. IV. ÚS 444/11, odst. 20). Současně uvedl, že výklad (zejména Nejvyššího soudu), podle něhož nelze rozdíl v tržní ceně havarovaného vozidla po provedené opravě považovat za škodu, odporuje principu úplného odškodnění zásahu do práv a nereflektuje sociální a ekonomickou tržní realitu. Ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) totiž dle Ústavního soudu není určena pouze jeho „technickou“ či „funkční“ hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Ústavní soud dále s ohledem na výše uvedené uvedl, že i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo (k tomu např. nález sp. zn. I. ÚS 1902/13). V tomto směru dal tedy Ústavní soud plně za pravdu stěžovatelce s tím, že je ovšem třeba, aby se poškozený choval ekonomicky racionálně a nikoliv excesivně. Případné excesy v jednání poškozeného (např. příliš drahá či neefektivní oprava) však mohou být v řízeních o náhradu škody korigovány. Ústavní soud na základě shora uvedeného došel k závěru, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení stěžovatelčiných práv a předmětné rozhodnutí zrušil.

Závěr

Citovaný nález Ústavního soudu přináší významný posun v definici obsahu pojmu „skutečná škoda“, když obecně vykládá princip náhrady škody tak, že se lze domáhat nejen skutečně vynaložených nákladů na opravu poškozené věci, ale též náhrady škody odpovídající rozdílu mezi její tržní hodnotu před poškozením a po opravě (samozřejmě došlo-li ke snížení této tržní hodnoty v důsledku škodné události). Poškození by tudíž měli mít do budoucna právo se domáhat i náhrady této škody. Právní názor Ústavního soudu je samozřejmě třeba ovšem vždy aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým i právním okolnostem daného případu.

Mgr. Bc. Anna Frantalová

Advokátní kancelář Mičica & Pscheidt

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Navštivte naši kancelář

Advokátní kancelář

JUDr. Dušan Mičica +420 777 678 601

Sladkovského 410

530 02 Pardubice

V sídle kanceláře je ve dvoře k dispozici parkování pro klienty.

Napište nám

Leave this empty:

Advokáti Mičica & Pscheidt