fb in g+

Výživné a vyživovací povinnost

Na úvod je potřeba si říct, jaký je rozdíl mezi pojmem výživné a vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost má ten, kdo je povinen poskytovat výživné oprávněnému subjektu. Kdežto výživné je samotný nárok oprávněného, který lez přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Účelem vyživovací povinnosti je tak zabezpečování a úhrada všech odůvodněných potřeb oprávněného subjektu. Výživné neslouží pouze k pokrytí výživy v pravém slova smyslu, ale jsou jím pokrývány i náklady na bydlení, ošacení, hygienické potřeby, léky, zdravotní péči, vzdělání, volnočasové aktivity, atd. Rozlišujeme několik druhů vyživovací povinnosti, a to mezi manžely a rozvedenými manžely, mezi registrovanými partnery a bývalými registrovanými partnery, mezi předky a potomky a také výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matky.

Výživné zletilého

Vyživovací povinnost mezi předky a potomky stanoví z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „OZ“) ve svém § 910 odst. 1. Výživné lze přiznat pouze v případě, pokud je oprávněný odkázán na výživu poskytovanou od někoho jiného. Trvání vyživovací povinnosti tak nezáleží na okamžiku nabytí zletilosti nebo svéprávnosti. To znamená, že dítě, které dosáhne osmnácti let (je zletilé a plně svéprávné) a není schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací, či ze svého majetku nebo z dávek pojistných systému, např. důchodu, peněžité pomoci v mateřství, nebo například dávek státní sociální podpory, má taktéž nárok na poskytování výživného od svých rodičů. Bude se jednat zejména o případy, kdy se dítě připravuje na své budoucí povolání, tzn., navštěvuje příkladně prezenční studium, a proto není schopno své potřeby uspokojit vlastní prací. Tento nárok však není neomezený. V případě, kdy se bude jednat o tzv. „věčného studenta“, který ve svých 30 letech studuje už několikátou vysokou školu, bude jak z objektivního hlediska, tak i z jeho subjektivního hlediska zjevné, že kdyby chtěl, by byl schopen sám se živit a nebyl by odkázán na výživu poskytovanou rodiči.

Rozsah a výše výživného zletilého

Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného subjektu. Hledisku odůvodněných potřeb dítěte předchází hledisko životní úrovně. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Hledisko schopnosti je hlediskem subjektivním a hledisko možnosti je hlediskem objektivním. To znamená, že v konkrétním případě je třeba zohlednit zejména věk povinného, jeho zdravotní stav povinného, manuální zručnost, pracovní zkušenosti, nepříznivou situace na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu a další kritéria. Co se týče majetkových poměrů povinného, ty je třeba zohlednit komplexně a zohledňuje se rovněž celková majetková situace na straně povinného.

Samotná výše výživného se pak určí buď dohodou stran, nebo v případě, že strany nedosáhnou dohody, rozhodne o výši soud, který výši výživného určí jako určité procento z čistého příjmu rodiče. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti tvoří výživné oprávněného od 19-25% z čistého příjmu rodiče. Avšak při určování konkrétní výše se zohlední také předchozí hlediska (schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného) a i další vyživovací povinnosti povinného. V případě, že by povinný nepředložil soudu své příjmy a další podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a ani neumožní soudu zjistit další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, stanoví ust. § 916 OZ, že v tomto případě činí průměrný měsíční příjem pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce. Pro rok 2017 činí částka životního minima jednotlivce částku ve výši 3.410,- Kč. Výše průměrného měsíčního příjmu takto určená může dosahovat částky až 85.250,- Kč. Výživné se plní v pravidelných měsíčních splátkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže se strany domluvily jinak. U výživného pro děti (i zletilých) lze požadovat výživné i za dobu nejdéle tří lez zpětně ode dne zahájení soudního řízení.

Zánik vyživovací povinnosti vůči zletilému

Vyživovací povinnost zaniká okamžikem, kdy oprávněný začne být schopen se sám živit. Ve většině případu je to okamžikem, kdy zletilý začne být samostatně výdělečně činný. Může se však stát, že ještě před tímto okamžikem uzavře zletilý manželství. V tomto okamžiku zaniká vyživovací povinnost rodičů vůči zletilému a přechází na manžela/ku zletilého oprávněného. Vyživovací povinnost rodičů zletilého zaniká i v případě osvojení zletilého jinou osobou, zde však pouze tehdy a v té míře, v jaké jsou osvojitelé schopni plnit vyživovací povinnost. Pokud by schopni nebyli, vyživovací povinnost původních rodičů i nadále trvá. Zánik vyživovací povinnosti je dán také skutečností, kdy povinný ztratí schopnost a možnost poskytovat výživné.

Mgr. Zuzana Lukáčová

Advokátní kancelář Mičica & Pscheidt

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Novinky

Navštivte naši kancelář

Advokátní kancelář Mičica & Pscheidt

Mgr. Pscheidt +420 777 219 916, JUDr. Mičica +420 777 678 601

Sladkovského 410

530 02 Pardubice

V sídle kanceláře je ve dvoře k dispozici parkovací stání pro klienty.

Napište nám

Leave this empty:

Advokáti Mičica & Pscheidt